(Upravený výpis z obecní kroniky)
Již počátkem roku 1918 bylo zřejmé, že Rakousko – Uhersko, spolu s Německem bude poraženo a světová válka brzy skončí. Také 300 let trvající poroba českého národa spěla ke svému konci. Dne 6. ledna se v Praze sešli čeští poslanci z Čech, Moravy a Slezska na generálním sněmu českém a vydali památnou „Tříkrálovou deklaraci“ (projev), kterou osvědčili, že se budou domáhati všech větví česko-slovenského národa i Slováků v Uhrách v demokratický československý stát. Dne 13. dubna 1918 se v Praze shromáždili zástupové všech vrstev národa a stařičký mistr a spisovatel Alois Jirásek vyzval přítomné k přísaze „Vytrváme a pozdravíme samostatnost svého národa! Zdráv buď národe československý! Rostiř a rozkvétej svobodně ve vlastech svých a ve volné bratrské rodině národů světa pro štěstí svoje i pro blaho příštího osvobození lidstva.“
Konečné právo a spravedlnost zvítězily hlavně pomocí Ameriky a jejího ušlechtilého prezidenta Woodrowa Wilsona, když na základě jeho formulovaným čtrnácti bodům bylo Spojenci uzavřeno s Německem příměří a konec války, v listopadu 1918. Již od počátku této čtyřleté světové války národ český stál na straně nepřátel mocnářství. Naši vojáci nechtěli bojovat v cizích službách. Z českých zajatců v Rusku, Francii a Itálii na podnět T. G. Masaryka a jeho pomocníků Ed. Beneše, M. R. Štefánika, vznikaly slavné československé legie, které s neslýchaným hrdinstvím bojovaly proti Německu a Rakousku-Uhersku.
Zatím doma ve vlasti celý národ zkoušel muka nejhorší. Rakouské žaláře byly plné českých „vlastizrádců,“ mnoho lidí bylo popraveno a odsouzeno k smrti.
V blahověčné paměti dne 28. října 1918 se ujal v Praze vlády „Národní výbor.“ Proroctví nesmrtelného a kdysi těžce zkoušeného Jana Amose Komenského se naplnilo: „a vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český.“ Odvěký sen Čechů se splnil: Čechové a Slováci od toho dne jsou novým, svobodným členem evropské rodiny samostatných národů, Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko s Podkarpatskou Rusí, jakožto republika Československá vstoupily po třech stech letech opět mezi svobodné státy evropské.