Horní menu

Drobečková navigace

Úvodní strana > Historie > Památky

Památky

Zámek

Někdejší pavlánská rezidence, nástupce tvrze připomínané v Mořicích poprvé r. 1384. Údaje v literatuře, že tvrz byla po třicetileté válce zbourána, v zámecké zahradě však se z ní dosud dochoval "kopec ovál. tvaru o rozměrech 30*65 m", nebyly archeologicky ověřeny. Stejně nepodložené je tvrzení, že nynější zámek vznikl v 80. letech 17.století.

Nevýrazná architektura, do niž navíc zasáhla úprava vynucená požárem r. 1807 a podniknutá zřejmě až po r. 1816, dovoluje pouze rámcové datování vzniku stavby do konce 17. stol., případně do doby kolem r. 1700. Archivně je doložena dostavba věže r. 1709.

Volně stojící budova obdélníkového půdorysu, dvoutraktová, jednopatrová s půdním polopatrem; v ose hlavního průčelí polyg. věž spočívající na hranolovém podnoží tvořící nevýrazný rizalit vystupující z hmoty stavby. Hladké fasády členěné lizénami jsou prolomeny prostými obdélníkovímy okny; ta mají pouze v patře parapetní římsu. Vstup do budovy portálem flankovaným sloupy nesoucími prolomený segment. fronton. Portál vede do podběží a navazujícího průjezdu, zanklenutého valeně s výsečemi. Obdobné klenby mají také všechny přízemní prostory a chodby v patře, světnice jsou plochostropé. Na obytnou budovu navazují ve dvoře hospodářská stavení.

 

 

Kostel svatého Martina

Tato část je opisem z knihy Bohumila Samka, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, 1999.

 

Kostel stojí patrně na místě kaple neznámého stáří (Gr. Wolný píše, že v Mořicích se kostel připomíná v letech podle 1384 a 1437; pokud je tato informace správná, zanikl bez stopy v terénu). Podle nepublikovaného archivního výzkumu A. Foltýnové (-Horynové; diplomní práce z r. 1967) svatyně vznikla ve třech etapách v letech 1703-07, 1708-09, 1728-29 (pamětní nápis v kartuši nad portálem udává, že kardinál V.H. Schrattenbach kapli vysvětil 13. června 1728 ke cti sv. Františka z Pauly). Nelze ovšem vyloučit, že již od počátku existoval úplný projekt kaple, vypracovaný v duchu architektonické tvorby Giovanniho Pietra Tencally. Na figur. výzdobě balustrády se podíleli Jan Václav Sturner, Filip Satler, Josef Winterhalder st. a Jan Michael Scherhauf. ( Z písemností vyplývá, že olomoucká konsistoř 21.6. 1703 povolila stavbu "domácí" kaple; pavláni ji mají stavět vlastním nákladem). R. 1705 byla zřejmě hotova hrubá stavba, r. 1707 jí však chyběla střecha a 4. července t.r. konzistoř další práce zakázala. Roku 1708 získali Pavláni souhlas k pokračování ve stavbě a 10. listopadu 1709 byla kaple vysvěcena. Tak vzniklo jádro dnešní stavby bez boč. kaplí, portiku a teras.

 

V následujících letech pokračovaly práce uvnitř kaple: v Brně byly zhotoveny dva zvony, ke dvěma patrně oltářním obrazům přibyl z Vídně r. 1710 další; v letech 1711 a 1712 se polychromovaly oltáře a instaloval pozitiv, mezi r. 1720-21 kapli vymaloval David Kubát. R. 1726 byl do Blanska prodán stávající dřevěný oltář a nahrazen zděným s mramorovou menzou; tehdy byl interiér také obložen mramorovými deskami a zdi dostaly štuk. výzdobu. Na jaře 1728 byly položeny základy pro přístavbu a v následujícím roce byly boč. kaple včetně partie obrácené k zámku dokončeny. Olomoucky biskup kardinál W. H. Schrattenbach slíbil zaplatit sochy sv. Václava, Volfganga, Jana Křtitele, Floriána, a Josefa; první tři byly již r. 1729 hotovy a spolu se sochami Anděla Strážce, Rafaela, Karla Bor., Šebestiána a Klementa osazeny na balustrádu. O zbývajících figurách písemnosti mlčí. Program sochařské výzdoby nebyl plně dodržen; navíc po výzdobě portiku, celé jv. a větší části sv. strany (sochy č. 11-18 a snad i č. 10), realizované do r. 1729, následovala poměrně dlouhá přetržka. Po zrušení vranovského kláštera měla být mořická kaple zbořena; na žádost obce zůstala zachována a přičleněna jako filiální kostel do sousedních Nezamyslic. Patrně tehdy také získala nynější patrocinium.

 

Nevelká centrální stavba, vybudovaná přibližně podél sv.-jz. osy. Její jádro tvoří loď na půdorysu čtverce s uťatými rohy; k sv. straně stavební osy je mělký vstupní útvar. Také po bocích má loď mělké kaple obdél. půdorysu. K jz. vstupnímu průčelí je přiřazen balkónový portikus, lemovaný v patře balustrádou se sochami na hranol. podstavcích. Obdobně jsou vybaveny boč. přístavky a navazující arkádový ochoz před sv. průčelím. Z vrcholu jehlanové střechy vystupuje polyg. lucerna. Fasády vnitřního těla stavby člení nárožní pilastry s ión. hlavicemi; ty nesou průběžné podstřešní římsové kladí. V hladkých polích jsou prolomena okna s půlkruh. záklenkem; okna mají profil. zalamovanou šambránu, záklenek lemuje římsa. Fasády přístavku jsou hladké, pilíře překrývají lizény členěné obdél. vrypem provedeným v omítce (na některých lizenách tento detail zanikl). Na balustrádě portiku jsou umístěny figury: řádová světice (Luitgarda?), František z Pauly, František z Assisi a další řádový světec bez atributu, všechny vytvořené v díle J.Winterhaldera st.; na sz. straně ochozu následují archandělé Gabriel a Michael, sv. Kateřina a Jakub Větší od J. M. Scherhaufa, na sv. straně na ně navazuje anonymní sv. Augustin, pak sv. Dismas od F. Sattlera; postavy sv. Volfganga, papeže Klimenta I. a Karla Bor. vytesal J. V. Sturner, zbývající včetně dvou andílků vytvořil F. Sattler: sv. Šebestián, Václav, Jan Křitel, anděl Strážce, archanděl Rafael.

Hlavní vstup do kostela v ose jz. průčelí pravoúhlým portálem s kamenným, nahoře zalomeným ostěním. Portál je završen prolomeným frontonem s volut. křídly, částečně překrytými klenebním pasem portiku. Fronton vyplňuje kamenná kartuš obsahující pamětní nápis s letopočtem 1728 v chonogramu. Mělké kněžiště je zaklenuto valeně, sakriste a kaple na bocích lodi mají placky. Nad centrálním prostorem se zvedá kopule na pendantivech. Plochu kopule pokrývá malba, zn. na Davidově harfě David Kubat Pinxi; hlavu krále lze pokládat za malířův autoportrét. Podle bar. pamětní knihy představuje malba "Oslaveného Beránka uprostřed svatých"; na pendativech jsou církevní učitelé, valené klenby boč. kaplí pokrývá malovaný ornament, na valené klenbě podkruchtí je andílek s růžencem, nad hud. kruchtou sobr andělů hrajících na strunné a dechové nástroje (určit lze gambu, citeru a zobcovou flétnu). Niky pilířů pod pendantivy vyplňují dřevořezby čtyř evangelistů. Zařízení: Hl. oltář z r. 1726 se skládá z mramorové menzy s tabernáklem a ze zděného sloupového retabula s portály na bocích (nad nimi novodobé štuk. figury adorantů). Mezi sloupy byl zřejmě druhotně zasazen obraz sv. Martina z pozdního 18. stol. (slohově blízký obrazu sv. Vendelína), nad ním pův. plastická výzdoba (anděl nesoucí kříž, andílci a okřídlené hlavičky lemující okno). V lodi protějšková dvojice boč. oltářů z let 1710-12; retabula se omezují na obraz, jehož rám obklopují štuk. figury adorujících andělů (z r. 1726?): obě autorsky shodná plátna (Sv. František křísí mrtvého chlapce, Sv. Jan Nep. před soudem krále Václava) byla v 19. stol. částečně přemalována. Na zadní straně oltářů, na stěnách obrácených do boč. kaplí, jsou zavěšeny obrazy Příbuzenstva Kristova a sv. Vendelína. Soubor bar. lavic zdobí pásková itarzie.

 

Nejstarší dochovaná památka

 Nejstarší dochovaná památka v obci je kříž stojící u hřbitova zvaný "baba", o němž ústní podání vypráví, že byl zasazen na paměť příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. Stojí zde od nepaměti, je vytesán z hrubozrnného pískovce. Jiná verze vypráví, že jde o kříž smírčí z roku 1430.