Horní menu

Drobečková navigace

Úvodní strana > Vyřazené > Kaple svatého Martina

Kaple svatého Martina

Tato část je opisem z knihy Bohumila Samka, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, 1999.

 

Kostel stojí patrně na místě kaple neznámého stáří (Gr. Wolný píše, že v Mořicích se kostel připomíná v letech podle 1384 a 1437; pokud je tato informace správná, zanikl bez stopy v terénu). Podle nepublikovaného archivního výzkumu A. Foltýnové (-Horynové; diplomní práce z r. 1967) svatyně vznikla ve třech etapách v letech 1703-07, 1708-09, 1728-29 (pamětní nápis v kartuši nad portálem udává, že kardinál V.H. Schrattenbach kapli vysvětil 13. června 1728 ke cti sv. Františka z Pauly). Nelze ovšem vyloučit, že již od počátku existoval úplný projekt kaple, vypracovaný v duchu architektonické tvorby Giovanniho Pietra Tencally. Na figur. výzdobě balustrády se podíleli Jan Václav Sturner, Filip Satler, Josef Winterhalder st. a Jan Michael Scherhauf. ( Z písemností vyplývá, že olomoucká konsistoř 21.6. 1703 povolila stavbu "domácí" kaple; pavláni ji mají stavět vlastním nákladem). R. 1705 byla zřejmě hotova hrubá stavba, r. 1707 jí však chyběla střecha a 4. července t.r. konzistoř další práce zakázala. R. 1708 získali Pavláni souhlas k pokračování ve stavbě a 10. listopadu 1709 byla kaple vysvěcena. Tak vzniklo jádro dnešní stavby bez boč. kaplí, portiku a teras.

V následujících letech pokračovaly práce uvnitř kaple: v Brně byly zhotoveny dva zvony, ke dvěma patrně oltářním obrazům přibyl z Vídně r. 1710 další; v letech 17711 a 1712 se polychromovaly oltáře a instaloval pozitiv, mezi r. 1720-21 kapli vymaloval David Kubát. R. 1726 byl do Blanska prodán stávající dřevěný oltář a nahrazen zděným s mramorovou menzou; tehdy byl interiér také obložen mramorovými deskami a zdi dostaly štuk. výzdobu. Na jaře 1728 byly položeny základy pro přístavbu a v následujícím roce byly boč. kaple včetně partie obrácené k zámku dokončeny. Olomoucky biskup kardinál W. H. Schrattenbach slíbil zaplatit sochy sv. Václava, Volfganga, Jana Křtitele, Floriána, a Josefa; první tři byly již r. 1729 hotovy a spolu se sochami Anděla Strážce, Rafaela, Karla Bor., Šebestiána a Klementa osazeny na balustrádu. O zbývajících figurách písemnosti mlčí. Program sochařské výzdoby nebyl plně dodržen; navíc po výzdobě portiku, celé jv. a větší části sv. strany (sochy č. 11-18 a snad i č. 10), realizované do r. 1729, následovala poměrně dlouhá přetržka. Po zrušení vranovského kláštera měla být mořická kaple zbořena; na žádost obce zůstala zachována a přičleněna jako filiální kostel do sousedních Nezamyslic. Patrně tehdy také získala nynější patrocinium.

Nevelká centrální stavba, vybudovaná přibližně podél sv.-jz. osy. Její jádro tvoří loď na půdorysu čtverce s uťatými rohy; k sv. straně stavební osy je mělký vstupní útvar. Také po bocích má loď mělké kaple obdél. půdorysu. K jz. vstupnímu průčelí je přiřazen balkónový portikus, lemovaný v patře balustrádou se sochami na hranol. podstavcích. Obdobně jsou vybaveny boč. přístavky a navazující arkádový ochoz před sv. průčelím. Z vrcholu jehlanové střechy vystupuje polyg. lucerna. Fasády vnitřního těla stavby člení nárožní pilastry s ión. hlavicemi; ty nesou průběžné podstřešní římsové kladí. V hladkých polích jsou prolomena okna s půlkruh. záklenkem; okna mají profil. zalamovanou šambránu, záklenek lemuje římsa. Fasády přístavku jsou hladké, pilíře překrývají lizény členěné obdél. vrypem provedeným v omítce (na některých lizenách tento detail zanikl). Na balustrádě portiku jsou umístěny figury: řádová světice (Luitgarda?), František z Pauly, František z Assisi a další řádový světec bez atributu, všechny vytvořené v díle J.Winterhaldera st.; na sz. straně ochozu následují archandělé Gabriel a Michael, sv. Kateřina a Jakub Větší od J. M. Scherhaufa, na sv. straně na ně navazuje anonymní sv. Augustin, pak sv. Dismas od F. Sattlera; postavy sv. Volfganga, papeže Klimenta I. a Karla Bor. vytesal J. V. Sturner, zbývající včetně dvou andílků vytvořil F. Sattler: sv. Šebestián, Václav, Jan Křitel, anděl Strážce, archanděl Rafael.

Hlavní vstup do kostela v ose jz. průčelí pravoúhlým portálem s kamenným, nahoře zalomeným ostěním. Portál je završen prolomeným frontonem s volut. křídly, částečně překrytými klenebním pasem portiku. Fronton vyplňuje kamenná kartuš obsahující pamětní nápis s letopočtem 1728 v chonogramu. Mělké kněžiště je zaklenuto valeně, sakriste a kaple na bocích lodi mají placky. Nad centrálním prostorem se zvedá kopule na pendantivech. Plochu kopule pokrývá malba, zn. na Davidově harfě David Kubat Pinxi; hlavu krále lze pokládat za malířův autoportrét. Podle bar. pamětní knihy představuje malba "Oslaveného Beránka uprostřed svatých"; na pendativech jsou církevní učitelé, valené klenby boč. kaplí pokrývá malovaný ornament, na valené klenbě podkruchtí je andílek s růžencem, nad hud. kruchtou sobr andělů hrajících na strunné a dechové nástroje (určit lze gambu, citeru a zobcovou flétnu). Niky pilířů pod pendantivy vyplňují dřevořezby čtyř evangelistů. Zařízení: Hl. oltář z r. 1726 se skládá z mramorové menzy s tabernáklem a ze zděného sloupového retabula s portály na bocích (nad nimi novodobé štuk. figury adorantů). Mezi sloupy byl zřejmě druhotně zasazen obraz sv. Martina z pozdního 18. stol. (slohově blízký obrazu sv. Vendelína), nad ním pův. plastická výzdoba (anděl nesoucí kříž, andílci a okřídlené hlavičky lemující okno). V lodi protějšková dvojice boč. oltářů z let 1710-12; retabula se omezují na obraz, jehož rám obklopují štuk. figury adorujících andělů (z r. 1726?): obě autorsky shodná plátna (Sv. František křísí  mrtvého chlapce, Sv. Jan Nep. před soudem krále Václava) byla v 19. stol. částečně přemalována. Na zadní straně oltářů, na stěnách obrácených do boč. kaplí, jsou zavěšeny obrazy Příbuzenstva Kristova a sv. Vendelína. Soubor bar. lavic zdobí pásková itarzie.